Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Island vyváža do sveta éterickú hudbu so sladkou príchuťou, od Sigur Rós až po Ólafura Arnaldsa. To, že sa čelistka Hildur Ingveldardóttir Guðnadóttir vymyká priemeru, prezrádza už príslušnosť k experimentálnemu a minimalistickému britskému vydavateľstvu Touch.
Guðnadóttir zvykne na koncertoch vrstviť ambientne pomalé čelové vŕzganie v droneové lavíny a na nahrávkach ho dopĺňa aj vibrafónom alebo historickými nástrojmi ako citarou alebo violou da gamba. Na novom albume ešte viac zdôrazňuje pochmúrnu historickosť, aj za pomoci väčšieho zapojenia spevu so stredovekým nádychom a zborového spevu.
Je to vyznením konzervatívny, ale stále ojedinelý zjav. Temné a zároveň príjemné počúvanie, pri ktorom spomeniete referencie od Throbbing Gristle, The Knife a Pan Sonic až po dánsky film Únos len pre istotu, ak by doterajšie záchytné body nestačili.
7 / 10
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.
